Vogézská fronta je hornatá oblast mezi horami Donon na severu a Grand Ballon na jihu. Bývalá hranice mezi Říší a Francií v období mezi rokem 1871 a 1918, která je dnes v Alsasku a Lotrinsku, je jedinou oblastí na Západní frontě, kde se během 1. světové války bojovalo v horách.
- světová válka trvale poznamenala území, kde probíhaly tvrdé boje. Na severu Francie se táhla fronta od břehů Severního moře až k švýcarské hranici. Regiony Nord-Pas de Calais, Picardie, a to především departmenty Somme a Aisne, region Champagne-Ardenne, Lotrinsko, a to zvláště departmenty Meuse a Vogézy, a v neposlední řadě Alsasko, zaplatily zvlášť draze.
V celém masívu Vogéz bylo mnoho bitevních polí, které jsou dnes opravdovým «muzeem pod širým nebem». Při návštěvě Vogéz si uvědomíme náročnost řešení dopravy, nutnou spolupráci s místními obyvateli, komplikace způsobené klimatickými a geografickými podmínkami.
Unikátní vojenské pietní místo v horách
Alsasko a část Lotrinska byly připojeny k německé říši Frankfurtským mírem v roce 1871. Takto « ztracená » území ovlivnila patriotistickou a nacionalistickou literaturu vychvalující monumentálnost a zároveň byly tyto oblasti jedním z cílů 1. světové války.
Již 4. srpna 1914 dostala francouzská armáda rozkaz k postupu do Alsaska a k obsazení údolí a hlavních měst. Mylhůzy byly obsazeny 8. srpna, evakuovány následující den, 17. srpna znovu obsazeny a definitivně osvobozeny až 25. srpna.
Munster byl obsazen francouzskými jednotkami 17. srpna, evakuován 3. září, zvědové dokázali dokonce proniknout až ke Colmaru.
Po manévrovací válce se během října a listopadu 1914 fronta uklidnila. Francie kontrolovala údolí v území od Saint-Amarin po Masevaux. Ve Vogézách, na území regionu Lotrinsko, se linie roztáhly po hraničním hřebenu (Vioulu), na přírodních vyhlíkách (la Fontenelle, la Tête des Faux) nebo na strategických místech (la Chapelotte, la Roche Mère Henry).
Po ustálení fronty v září 1914 se Němci a Francouzi ocitli tváří v tvář. Od června 1915 začala minová válka, kdy již docházelo k masovým útokům. Na kopci Fontenelle je stále k vidění zbytek železné pozorovatelny, jediné v rámci celé fronty.
Výjimečná památná místa Masívu Vogéz
Frontová linie Vogéz začíná na švýcarské hranici v blízkosti Nultého kilometru, dominuje skalnatý ostroh vybíhající do jižní části Alsaska – Hartmannswillerkopf, který je jedním ze čtyř památníků 1. světové války. Francouzi a Němci se utkávali v bojích o toto pozorovací místo. Jen během roku 1915 se zde čtyřikrát vyměnily válčící strany. Boje na tomto místě pokračovaly během celé války, krajinu poničily granáty, útoky bojovými plyny a plamenomety. Dobytí Hartmannswillerkopfu mělo zajistit úspěch francouzské ofenzívy v regionu Mylhúz. Přesný počet mrtvých nebude nikdy znám, ale odhaduje se nejméně na 30 000 padlých vojáků. Jejich památku uctívá památník ve formě krypty s ostatky 12 000 vojáků.
Oltář vlasti na Hartmannswillerkopfu
Pamětihodností je nejstarší dům ve vesnici Uffholtz, který je z roku 1581. Jeho prohlídka návštěvníkům připomene dobu před proměnou hory «požírající lidi » na památník, který představuje nejmohutnější historické místo masívu Vogéz.
Muzeum Serret, otevřené v roce 1973 v Saint-Amarin, se nachází v prostorách bývalého soudu, který během 1. světové války sloužil alsaské mobilní nemocnici. Dnes jsou zde kompletní dokumenty o bojích a hmatatelná svědectví o životních podmínkách vojáků.
Na bývalé frontové linii u údolí Noble je největší hřbitov rumunských vojáků ve Francii – vojenský rumunský hřbitov v Soultzmattu, otevřený v roce 1924 rumunským králem Ferdinandem a královnou Marií Rumunskou.
Mezi 20. červnem a 15. říjnem roku 1915 padlo mnoho vojáků (17 000) při obraně Linge, následovala poziční válka až do 11. listopadu 1918. Toto bitevní pole, které je dnes historickým památníkem, představuje působivý pohled - velmi dobře zachovalá infrastruktura pevnostního systému německé obrany a pozůstatky francouzských zákopů jsou svědky « zákopové války ». V muzeu v Linge jsou vystaveny předměty francouzských a německých vojáků nalezené na místě -zbraně, munice, osobní věci a cennosti.
Francouzská armáda se snažila dostat zdravotnickou pomoc co nejblíže frontě, a tak se rozhodla zřídit ambulanci ve vesnici Mittlach, která se stala opět francouzským územím. Tato vesnická nemocnice, dnes muzeum, připomíná méně známé bitvy u Metzeralu v červnu 1915 a také odkazuje na generála Serreta a plukovníka Boussata, kteří padli na Hartmannswillerkopfu v prosinci 1915.
V roce 1914, Němci okupovali vrchol hory Tête des Faux dosahující nadmořské výšky 1 220 m. Bitva o Vánocích roku 1914 proběhla za extrémního počasí, během jedné noci padlo 600 vojáků. Němci zde vybudovali ohromující opevnění stabilizující situaci až do uzavření příměří.
Sledujeme-li postup bývalé zákopové linie, uvědomíme si, že průsmyk Col de Sainte-Marie-aux-Mines je hraničním bodem mezi Francií a Německem, který drželi Němci do roku 1914. Okolní vrcholky Bernhardstein, Tête du Violu a kóta 607 se staly dějištěm latentní války.
V muzeu v Saint-Dié-des-Vosges jsou vystaveny relativně vzácné předměty vojenské historie z let 1914 – 1918. V 10-ti vitrínách jsou uniformy, zbraně, munice a dokumenty o bojích v Meurthe a La Chipotte. Díky jedinečné sbírce ožívá tak epopej o dvou leteckých “esech” Fonckovi a Guynemerovi.
V údolí řeky Hure se vrcholky Fontenelle staly předmětem poziční války, která se brzy stala minovou válkou. Památník odhalený v roce 1925 je poblíž pohřebiště s ostatky 2 348 francouzských vojáků.
Od 28. srpna do 9. září 1914 se bojovalo tělo na tělo v sektoru průsmyku Chipotte. Průsmyk byl 5x v držení Francouzů a 5x v držení Němců, padly zde 4 000 francouzských vojáků. Samotnými vojáky byl přejmenován na «díru do pekla». Toto francouzské vítězství, podobné tomu na Marně, se stalo svědkem ztroskotání plánů na německou invazi a přeměny manévrovací války v poziční válku. Pohřebiště u Chipotte připomíná hrdinské oběti francouzských vojáků.
Od září 1914 se Němci usadili u Moyenmoutier v masívu Val de Senones, bývalém hlavním městě Knížectví Salm. Skalnatý výběžek la Roche Mère Henry se stal předmětem francouzských útoků až do ledna roku 1915.
Úplně na severu, mezi vrcholky Donon a Raon-l'Etape, je posledním svědkem bojů v minové válce ve Vogézách Chapelotte. V letech 1914 – 1918 tu některé zákopy byly hluboké až 120 metrů.
Němci odvedli v tomto masívu z drobivého pískovce obdivuhodnou práci na opevnění, což je podrobně popsáno ve středisku informací a dokumentů z let 1914 – 1918 (Centre d’Interprétation et de Documentation 1914-1918) v Pierre-Percée v Lotrinsku.
Autor: France.fr
